Kapitola čtvrtá - Před večeří (první část)

10. prosince 2012 v 20:50 | Wiz |  Cesta k odpuštění
tahle kapitola by byla nechutně dlouhá, kdybych jí sem dala celou, ale kdybych jí rozdělila na dvě samostatné, tak je jedna z nich víceméně vycpávková... a já nemám ráda vycpávkové kapitoly :D

-----

Není divné, že od první hodiny lektvarů jsmeuž žádnou další hodinu neměli?"podivila se Hermiona. Oli, co seděla opodál ostatních a dělala domácí úkoly, nastražila uši.

"Je to divné, ale ani trochu mi to nevadí."zazubil se Ron Weasley.

"A Snapea jsem neviděla ani nikde jinde, obvykle na něj narazím v nejnevhodnější chvíli a on vždycky odečte Nebelvíru další body."pokračovala Hermiona.

Oli odložila brk a zamyslela se. Žeby Severus odešel sám? Ona sama nikomu nic neřekla a nikdo jiný to nevěděl, přesto...mohl mít výčitky svědomí...

Olivio!okřikla sama sebe v duchu. Je to Smrtijed, služebník Pána Zla. Ten nezná výčítky svědomí a jestli odešel, tak nejspíš proto, aby s sebou přivedl svoje kumpány.

Na druhou stranu někde v duši cítila, že city, které viděla na jeho tváři ten den, co s ním mluvila v kabinetě,nebyly předstírané...

-----

"Co ti je, Hermiono? Proč nejíš?"

"Přemýšlím, kam se poděl Snape."

"Kvůli Snapeovi nejíš?"

"Když ale my se potřebujeme učit lektvary, Rone! Budou se nám v životě hodit!"

"Co to povídáš, Hermino,"vmísila se do rozhovoru Parvati. "Snape sedí támhle." Ukázala k učitelskému stolu. Snape seděl na svém obvyklém místě.

"Teď tu zase není Olivia."

"Pardon, jdu pozdě."vyhrkla udýchaná Olivia, když doběhla ke stolu k večeři.

-----

Půl hodiny před večeří se už v nebelvírské věži dávno opustilo od téma Snape, ale pořád zůstávalo v Oliině hlavě. Přece by jen tak neodešel! Brumbál by mu to neumožnil!

A tak odložila učebnice i pergamen stranou a vydala se portrétem Buclaté dámy pryč a pak po schodech dolů. Nohy jí nesly do tmavých, chladných prostor školy, tam, kde měl Snape kabinet a učil. Tušila, že bude právě tam. A měla pravdu.
Zaklepala na těžké černé dveře, ale nedostalo se jí odpovědi. Zkusmo stiskla kliku a podivia se, že není zamčeno. Otevřela dveře do kabinetu. Dívala se na trosku toho hrdého a nelítostného muže, jakým byl před dvěma měsíci. Zplihlé černé vlasy měl spadené v mramorově bílém obličeji a pod černýma očima bez života viděla stejně tmavé kruhy od nevyspání.

Všiml si, že tu není sám. Rychle vstal ze židle a tasil hůlku. Ruka se mu roztřásla, když viděl, kdo stojí ve dveřích.

"Já... já jen..." Olivia nenacházela slova. Sama pořádně nevěděla, proč vlastně přišla. Udiveně si uvědomila, že vůbec nemá strach. Mohl by jen mávnout hůlkou a zneškodnit ji, ale neudělal to. Nechal ruku s hůlkou klesnout podél těla a dál se jí upřeně díval do očí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Hřebíkem do hlavy nebo drátem do oka?

Hřebíkem do hlavy
Drátem do oka

Komentáře

1 holkajakovy holkajakovy | Web | 11. prosince 2012 v 19:30 | Reagovat

Mužeš na sebe bejt hrdá,to je první povídka na blogu o který furt přemýšlím jak to bude dál. xDD

2 Wiz Wiz | Web | 11. prosince 2012 v 20:30 | Reagovat

[1]: Hej tak já jdu zbytek smazat :D

3 holkajakovy holkajakovy | Web | 16. prosince 2012 v 18:40 | Reagovat

Ostatní jsou taky super,ale...no jak jsem řekla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Povídky a básničky na tomto blogu spadají pod copyright.
Autorská práva náleží autorkám Vampire princess, Mystic lady a Wiz.
Pokud je chcete kopírovat na své stránky nebo někde jinde zveřejňovat,
zeptejte se nás, nebo k tomu alespoň příhoďte naší ikonku. Gracias.